Někdy si ve vztazích nerozumíme. Z různých důvodů... Dnes se zaměříme na jeden důvod, se kterým se ve svých praxích setkáváme vždy - různé jazyky lásky.

Zažíváte nervozitu a úzkost již jen při pomyšlení na návrat do kanceláře? Skoro byste rádi, aby vás zpět do kanceláře někdo doprovodil?

Řekli byste, že puberta a období vzdoru mají dost společného? Ano. Během obou vývojových fází dělají děti nové a vzrušující věci.

Pohání mě téma Změna a tak jsem si udělala malý průzkum. Evidentně jsme teď neklidní všichni a polovina z nás o tom píše články.

"Per aspera ad astra - přes překážky ke hvězdám." Loňský rok byl v mnoha směrech bezprecedentní. Mnohému nás naučil a zároveň mnoho z nás prošlo krizí. Krizí v nejširším slova smyslu.

Pocit dlouhodobé dovolené nebo integrace do nové země? Který pocit u vás převládá?

Proč jsme vlastně odešli do zahraničí? Za studiem, za prací, za partnerem/kou, z politických důvodu, naučit se jazyk, za dobrodružstvím? Nebo to mělo i jiný důvod?

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem. I tak mne vtip: "A musíme další lockdown strávit se stejnou rodinou, resp. partnerem/kou?" pobavil i podruhé, protože mám ráda černý humor.

Je to moje oblíbená otázka hlavně při krizové intervenci. Nejčastější odpovědí jsou děti, partner, někdy i kamarád/ka. A sem tam se stane, že někdo tenkým hláskem dodá: "Já vím, že bych to měl/a být já, ale .... (každý ať si dosadí svou výmluvu).

"Je sobecké myslet nejprve na své potřeby a pak až na potřeby ostatních?" zeptala se mne jedna klientka ke konci našeho nedávného webináře o rodinných vztazích. S touto otázkou se často setkávám i ve své psychoterapeutické praxi.