Moje nejoblíbenější teorie ze školy aneb směju se a proto jsem šťastná

03.02.2021

Jsem praktik a přestože chápu, že obecná psychologie je při studiu psychologie základ, moc nadšená jsem z toho nebyla. Tedy kromě části o emocích, konkrétně teorie známé jako James - Langova teorie emocí.

O co jde. Pánové James a Lange tvrdili, že podnět vyvolávající emoci vede k fyziologickým změnám a chování a tyto události teprve vyvolají prožitek emoce. V praxi tedy potkáte v lese medvěda (podnět), začnete se klepat (fyziologická změna), což vyvolá strach (emoce). Tato teorie byla pochopitelně kritizována a pokud by to někoho z vás zajímalo, můžete si najít další známé teorie: Cannon - Bardova teorie emocí, Schachterova a Singerova 2-faktorová teorie, Kognitivní teorie emocí... Současný názor mou oblíbenou teorii nezavrhuje, pouze dodává, že k vyvolání emoce není vždy potřeba vnější podnět (medvěd).

James - Langovu teorii plně využívá například jóga smíchu, ve které jde o nepodmíněný smích - tedy smích bez důvodu. Schválně si to zkuste. Někam se zavřete a jen tak ze srdce se pár vteřin nahlas smějte. Raději trošku déle, než se vám zdá únosné. Naše tělo není schopno rozlišit simulova­ný a spontánní smích. Proto dopady smíchu simulova­ného jsou stejné jako u spontánního - cítíte se radostně a vaše tělo je ve větší pohodě. Konec konců: veselá mysl = půl zdraví.
Já mou milou teorii využívám po cestě z práce. Začínám se těšit. Usmívám se. Pokud jsem sama v autě, nahlas se směju (v mhd nedoporučuji). Domů přicházím dobře naladěná. 

Home office mi návraty z práce dost ztížil. Ze začátku jsem nevěděla, co se děje a proč se na navracející se rodinu netěším (mírně řečeno) a neusmívám. Chyběl mi ten čas na "přeladění" - cesta domů. Tak jsem si ho udělala. Někdy se jdu projít, někdy si zalezu a cestu si projdu jenom ve své hlavě. Někdy se nahlas směju (většinou na záchodě). Není to složité a vrací to mé mysli dobrou náladu a tělu schopnost uvolnit se.

Často slýchám od klientů, že od té doby, co pracují z domova, pracují vlastně nepřetržitě. Stále otevřený počítač, vyskakující maily, úkoly na to-do listu neubývají. Neustálá únava, vyčerpání, smutek, zatuhlost, bolesti hlavy. Nakonec neefektivita a zklamání - ať pracují jak pracují, nikdy to nekončí. 

Udělejte si předěl mezi prací a vaším časem. A můžete k tomu využít mou oblíbenou teorii a tím se dostat k emocím, které zrovna chcete mít.

Kateřina