Kdo je pro vás nejdůležitější osoba na světě?

12.03.2021

Je to moje oblíbená otázka hlavně při krizové intervenci. Nejčastější odpovědí jsou děti, partner, někdy i kamarád/ka. A sem tam se stane, že někdo tenkým hláskem dodá: "Já vím, že bych to měl/a být já, ale .... (každý ať si dosadí svou výmluvu).


V předchozím článku na našem blogu psala Anna o tom, že v letadle si nejdříve musíme sami nandat masku a pak teprve pomáhat ostatním. Má to dokonalou logiku - když sám lapáš po dechu, ostatním nepomůžeš.

Nemyslete si, tohle není problém jenom partnerů nebo rodičů. Ať už žijeme s někým nebo sami, často se cítíme špatně ve chvíli, kdy se chceme a potřebujeme postarat především o sebe. Obzvlášť když žijeme sami. Bylo už napsáno tisíce článků o tom, že ti, kteří žijí sami, jsou společností (já dodávám českou) považováni za sobecké. Je celkem jedno, zda jsou sami z vlastního rozhodnutí, nebo to prostě tak vyšlo.


Nedávno jsem četla zajímavý článek o půjčování hraček (nebojte se, souvisí to s tématem). Autorka se pozastavovala nad tím, že chceme po svých dětech, aby byly nesobecké a půjčovaly automaticky všechny své hračky dětem, které jsou u nás na návštěvě. Do té doby jsem to dělala stejně, ale pak mi to došlo - komu bych já půjčila svoji kosmetiku? Možná svojí nejlepší kamarádce a to je tak všechno. Jsem proto sobecká nebo lakomá? Jasně, chci, aby se moje dítě umělo rozdělit, ale ať si určí samo, o co se rozdělit chce a co si chce nechat. Nechci ho učit, že důležitější jsou potřeby ostatních.


Jak tedy dostat sama sebe na první místo? Buďte na sebe hodní. Když máte sami se sebou dobrý vztah, staráte se o sebe tak nějak přirozeně. Protože tak to děláme - staráme se o ty, které máme rádi.
To se snadno řekne, ale jak na to? Vrátím se zase ke zdrojům, o kterých psala Anna. Podívejte se na to, co všechno ve vašem životě dobře funguje. Co se vám daří? Co děláte rádi? U čeho si odpočinete? Čemu se zasmějete? Za co jste vděční? Jaké milé lidi máte kolem sebe? Na jakých místech je vám dobře?


Není špatné si odpovědi psát nebo kreslit - můžete začít u toho, co se vám povedlo dnes, co vás potěšilo, co hezkého jste zažili. Mohou to být drobnosti - jídlo, které vám chutnalo, slunce, které vás zahřálo, sněženka, které jste si všimli. Čím víc zdrojů budete mít, tím lépe se k nim můžete vracet, když vám není dobře. Můžete si také namalovat jakousi síť podpory - pomůže vám připomenout si, co vás baví, co si chcete naplánovat, komu zavolat.


A když je toho fakt moc a vy zrovna nevíte, co vám udělalo radost, ani vás nenapadá činnost, která by vám zvedla náladu, mějte pro sebe porozumění. Někdy prostě opravdu nemáme den. A to je naprosto v pořádku.

Kateřina