Strach - zkladní emoce nutná pro přežití

25.10.2021

Strach. Základní emoce potřebná pro přežití. To si poslední dobou opakuji poměrně často.

Obzvláště když si omylem přečtu zprávy na seznamu. Po roce a půl s kovidem to není jednoduché čtení a nezbývá mi než se vrátit k našemu evergreenu - zvládání strachu a stresu. 

Trvá to dlouho - o tom žádná. Za ten rok jsme se všichni naučili dělat věci jinak, vypořádali jsme se se spoustou kostlivců, zvládli víc rolí, než se nám kdy snilo. Přestaly nám fungovat věci, které dobíjí energii, našli jsme jiné.

A je tady znova podzim. Nádherný jako vloni. Věděli jsme, že to bude těžké, ale ještě jsme nevěděli, co se přesně bude dít. Teď taky nevíme, co se bude dít, ale tušíme, že to nebude nic moc. Ať se to týká kovidu, cen energií nebo dalších skvělých zpráv.

Poslední dobou mi nebylo moc dobře po těle a když jsem ten pocit podrobila zkoumání, zjistila jsem, že mám normálně strach. Jestli nechají otevřené školy, jestli zvládnu zaplatit elektriku, když budeme v zimě normálně topit. 

Nabalovaly se další strachy - o lidi, kteří byli úplně v pořádku, abych neudělala chybu v práci a tak pořád dokola. Víte co se děje, když máme strach? Řídí nás mnohem víc instinkty než racionalita. Věci kolem nás se stávají černobílými. Jednoznačně platí, že strach má velké oči - tedy vše, co způsobuje strach a úzkost, působí stále hrozivěji. 

Můžeme pak dojít do okamžiku, kdy nás strach přemůže a situaci vyhodnotíme jako beznadějnou. Vzdáme to a necháme takzvaně na vyšší moci, aby nás z toho dostala. Naše tělo reaguje na tuto zátěž velmi rychle. Vysoký tlak, bušení srdce, migrény, žaludeční potíže, záněty žlučníku atd. Prášky obvykle zabírají pomalu, je třeba léčit příčinu. A co je nelepší lék na strach?

Radost. A vděčnost. Je to o maličkostech. Čeho pěkného jste si dneska všimli? Co vám minulý týden udělalo radost? Jaké jídlo vám poslední dobou opravdu chutnalo? Kdy naposledy jste dělali, co vás opravdu baví? Trávíte čas s lidmi, se kterými chcete? Jaké jsou vaše sny? Za co jste dnes vděční?

Já vím, nic nového pod sluncem. Zajímavé je, že to opravdu funguje a přesto tak často ztratíme nit. Sáhneme po telefonu a už jsme ponořeni do katastrofických scénářů. Ono totiž je jednodušší zabavit se něčím hmatatelným (asi tak jako je jednodušší namazat si chleba než uvařit si zdravou večeři). 

A proto pojďme psát, malovat, kreslit. Alespoň jednou denně místo telefonu - tedy zpráv a sociálních sítí - pojďme vzít do ruky zápisník a tužku a vybavit si něco, kvůli čemu tenhle den stál za to a zapsat to (nebo namalovat). Nejenom, že se začnete rozpomínat, začnete si hezké zážitky vytvářet. 

Zase se nabízí srovnání s jídlem - pokud chcete zhubnout, každý dobrý nutriční poradce vám doporučí, abyste si nejdřív začali psát jídelníček. Hlavně pochopitelně proto, aby věděl, jak na tom jste a co vám doporučit, nicméně je tu také druhá stránka. Než strčíte něco do pusy, víte, že to budete muset zapsat...a ve většině případů prostě jíte zdravěji. 

A stejně tak, pokud si dáte za úkol zapsat si denně alespoň jeden pěkný zážitek, jste k nim otevřenější a připravenější. Vnější strachy se pořád budou snažit zaútočit, nezmizí. Ale bude jednodušší brát je s nadhledem a také budete mít víc síly rozeznat, které věci můžete ovlivnit a tedy řešit, a které neovlivníte a celkem v klidu je necháte plynout.

Přejeme vám hodně radosti a síly!

Kateřina